Během mé práce s časopisem Drawing se občas dostanu k návštěvě s Anthony Panzerou, vynikajícím navrhovatelem a učitelem na Hunter College na newyorské Upper East Side. Je to muž důstojnosti a vřelosti a rád si s ním povídám. Panzera napsal knihu o Leonardových figurálních kresbách a kresebných skickách a kreslil originální ilustrace inspirované renesančními skicemi mistra, aby doprovázel jeho myšlenky a výzkum. Souhlasil s tím, že mi dovolím zveřejnit část jedné z jeho kapitol v kresbě, a když jsem na tom pracoval, narazil jsem na tento odstavec, který opravdu vzbudil můj zájem. Jde o slavného Leonardova kresby Vitruvian Mana.
Během mé návštěvy Benátské akademie (v létě 2007) jsem objevil dva aspekty kresby, které nejsou reprodukovatelné. Další kresba, nebo alespoň skica, musí být vyrobena před konečným kresbou, protože je možné jasně rozeznat, vtlačené hluboko do papíru na pravou i zadní stranu výkresu, vyříznuté linie vytvořené stylusem. Tyto naříznuté linie dokonale ladí s obrysem postavy i s okraji některých velkých svalových skupin, zvláště patrných na nohou. Na výkrese jsou navíc vyznačeny drobné díry, které označují základní protínající se body. Jsou patrné tam, kde kružnice protíná čtverec, v rozích čtverce, kde se konce prostředních prstů každé ze čtyř rukou dotýkají čtverce a kruhu, u značek šířky prstů a dlaní podél měřící čára ve spodní části výkresu, v různých dalších bodech na obličeji a trupu, a co je nejdůležitější v samém středu pupku. Původní kresba musela být položena na finální list a propíchnuta špendlíkem, aby byly označeny základní body. Poté byla skica vyříznuta stylusem a dojem prošel přes horní list k listu pod ním. Inkoustové čáry byly poté přidány a jsou tak dokonalé a úplné, že existuje pocit, že kresba byla provedena pouze po důkladné a pečlivé přípravě, která byla použita pro účely prezentace nebo výuky.
